Kam s tou lodí kapitáne?

Amphicar byl jediným civilním osobním obojživelným sériově vyráběným automobilem. Navrhl jej Hanns Trippel a v letech 1961 až 1968 jej vyráběla německá firma Quandt Group v Lübecku a Berlíně. Celková produkce čítala 3.878 vozů, z nichž zhruba osmdesát procent putovalo do Spojených Států. Jméno Amphicar vzniklo složením slov "amphibious" a "car" (obojživelný a auto).

Trippel testoval mnoho pohonných jednotek, ale jako nejvhodnější se nakonec ukázal moderní, spolehlivý a lehký čtyřválcový motor o výkonu 43k, pocházející z Triumphu Herald 1200, s nímž dosahoval Amphicar na souši rychlosti až 112 km/h. Na vodě vůz dva nylonové lodní šrouby dokázaly rozpohybovat až na 11 km/h. Speciální dvojitou převodovku, která umožňovala pohon kol a šroubů nezávisle nebo současně, vyráběla firma Hermes, přičemž část pro pohon kol vycházela z té, kterou bylo možné nalézt u VW Brouk. Část pro pohon šroubů měla jeden rychlostní stupeň pro plavbu vpřed a jeden pro zpětný chod. Karosérie byla vyrobena z 1,5 mm tlustého ocelového plechu.

Na vodě se vůz ovládal stejně jako na souši volantem, přičemž funkci kormidla plnila kola, jejichž natáčením bylo možné měnit směr. To samozřejmě vyžadovalo (navíc i díky absenci kýlu) značnou dávku cviku a nutno podotknout, že Amphicar byl schopen plavby pouze za relativního bezvětří na klidné hladině. Jako auto i jako loď měl sice daleko k dokonalosti, ale jako kombinace byl nepřekonatelný. Velmi trefně jeden z majitelů tohoto svérázného vozu poznamenal, že na něj může také nahlížet jako na "nejrychlejší auto ve vodě a nejrychlejší loď na souši. ;)

Cena nového vozu se pohybovala kolem $3.000.