Luxusní varianta 250 GT SWB

Výroba vozů úspěšné série 250 začala v roce 1954 a vydržela až do první poloviny šedesátých let. V této sérii se poprvé začaly používat kotoučové brzdy a v jejím rámci se objevily první čtyřmístné Ferrari. Existovalo mnoho variant a většina z nich byla určena jak pro cestování, tak i pro závody. Příkladem by mohlo být třeba 250 GT SWB s hliníkovou karosérií, které bylo schváleno pro civilní použití a přitom bylo schopno bez jakýchkoliv úprav soutěžit na závodní dráze. I když s tím byly původní vozy navrhovány, Ferrari zjistil, že většina zákazníků s vozy nezávodí a spíše jen žádají skvěle ovladatelný a výkonný sportovní vůz. Aby jim vyhověl, začal se kromě výkonu zaměřovat i na luxus.

Jedním z těchto luxusnějších Ferrari bylo Lusso, poslední model v sérii 250 - celým názvem Ferrari 250 GT Pininfarina Berlinetta. Přídomek Lusso znamenal luxusní. Jednalo se o luxusnější verzi modelu SWB, se kterým sdílel zkrácený podvozek. Podle návrhu Pininfariny bylo vyráběno v karosárně Scaglietti a celkem bylo vyrobeno 350 vozů.

Lusso bylo poháněno vidlicovým dvanáctiválcem Colombo o obsahu 3l, jehož udávaný výkon se pohyboval okolo 250k. Mělo ocelovou karosérii s hliníkovou kapotou, dveřmi a víkem kufru, posazenou napodvozek z modelu SWB. V interiéru byly neobvykle rozmístěny přístroje a tachometr s otáčkoměrem se octnuly uprostřed palubní desky mezi řidičem a spolujezdcem. Před řidičem si pak místo našlo pět menších ukazatelů pro stav paliva, tlak oleje, teplotu chladící kapaliny, nabíjení a hodiny.