Rodinný dostavník pro náročné.

V roce 1974 Ferrari rozšířil typovou řadu Dino o další nový motor 308 GT/4. První vůz byl vlastně představen už na pařížském autosalonu koncem roku 1973. Šlo o automobil v provedení 2+2 s motorem uprostřed a zároveň první Ferrariho cestovní vůz s osmiválcovým vidlicovým motorem. Jen málokdo však chápal, co to znamená.

Především to byl po mnoha letech úzké spolupráce první cestovní automobil Ferrari, jehož karoserii nenavrhl Pininfarina. Design pocházel od Bertoneho a jeho zaoblenější tvary se značně odlišovaly od nádherných křivek karoserií modelů 206 a 248. Tehdy však - především po stránce stylistické - téměř nikdo nehodnotil nový model jako krok vpřed, i když měl výkonnější motor. Z dnešního pohledu je zřejmé, že Bertone zvádl obtížnou úlohu vytvořit pro čtyřsedadlový vůz s motorem uprostřed úhlednou a sportovně vyhlížející karoserii na výbornou.

Vzhledem k větší hmotnosti a také s ohledem na přísnější předpisy o emisích, jež zasáhly celý průmysl, byl do vozu montován třílitrový vidlicový osmiválec s výkonem 184 kW, s nímž dosahoval maximální rychlosti 241 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za sedm sekund. Na kompaktní čtyřsedadlový automobil to bylo výtečné. Se stále impozantním podvozkem si vůz zachoval svižnost a charakter dřívějších modelů Dino.

Přesto nebyla jeho obliba na trhu valná, nicméně se našel dostatek zákazníků, aby mohlo být do ukončení produkce v roce 1980 prodáno přes 3 000 kusů, což bylo víc než u modelu 246. Ani skutečnost, že Ferrari přikládal na vůz i svůj emblém, nepomohla nijak zvlášť vylepšit jeho image. Bylo to zkrátka svérázné auto.