Neodolatelný klasik z Coventry.

Model E představený v roce 1961 zaujal místo typu XK 150. Jeho překrásná karoserie jednoznačně prozrazovala původ v typu D, který startoval v polovině padesátých let v Le Mans. Vůz byl od počátku výroby nabízen jako roadster nebo dvoumístné kupé. Cena vozu byla vzhledem k jeho výkonnosti relativně nízká - 2100 liber šterlinků.

Vozy první série (1961-1964) byly osazeny šestiválcem o objemu 3,8 l, dávajícím solidní výkon 195 kW. V roce 1965 byl původní zdvihový objem zvýšen na 4,2 litru, což umožnilo vyšší točivý moment při stejném maximálním výkonu a snížení počtu otáček, a tím větší bezpečnost.

Když přišla na trh druhá modelová řada (1968-1970), rozšířila se nabídková paleta o provedení 2+2 s vysoce posazenou střechou. Skutečnost, že byl tento model k mání i s automatickou převodovkou, nepřímo odpovídala mínění, že typ E je vhodný i pro starší zákazníky. K lítosti nadšených obdivovatelů jaguara zvyklých na množství koňských sil musela továrna brát od roku 1967 ohled na předpisy americké legislativy o bezpečnosti a výfukových plynech, které ovlivnily hmotnost vozidla a především výkon motoru. Nakonec měl šestiválec v severoamerickém provedení, které bylo z racionalizačních důvodů použito i pro evropské vozy, ubohých 130,1 kW - prostě "kid´s tuff" v porovnání s původními 195 kW.

Aby svůj sportovní image znovu poněkud vylepšil, byl typ E u příležitosti předvedení 3. série nabízen i s vidlicovým dvanáctiválcem 5,4 l, jehož jízdní výkony byly však vzhledem k těžkopádné karoserii srovnatelné s první sérií s motorem 3,8, nehledě na celkově menší obratnost. Původní svěží čisté linie E-typu byly nahrazeny nevzhlednou přední maskou a zadními světly, které působily jako pěst na oko. Obecně byl patrný odklon od sportovního pojetí spíše ke komfortnímu, diktovaný především zhýčkaným severoamerickým trhem.V roce 1974 bylo šestiválcové provedení definitivně staženo z trhu, stejnětak jako výroba kupé a modelu 2+2. Konce výroby v roce 1975 tedy dožil pouze roadster.

Jaguar E nebyl v žádném případě pouhým bulvárním sportovním vozem. Již měsíc po spuštění série, v dubnu 1961, zvítězil Graham Hill v závodě na Oulton Parku. Neméně úspěšný byl i v Remeši, Brands Hatch a Silverstonu. V roce 1964 byla nabízena typem Lightweight varianta zamýšlená speciálně pro závodní sport. Motor o objemu 3,8l z lehké slitiny měl výkon 238 kW a mohl být na přání dodán i s pětistupňovou převodovkou. Karoserie typu hard-top coupe byla zhotovena z lehké slitiny. Lightweight uháněl až 282 km/h podle převodu v rozvodovce.

roadster

lightweight

série III

dobová reklama