Po Druhé světové válce, během níž Henry J. Kaiser vyráběl lodě svobody, se spojil s bývalým zaměstnancem firmy Willys, Josephem W. Frazerem a společně založili firmu Kaiser-Frazer. Hned v roce 1946 představili své první dva prototypy, sdílející společné karosérie a motory. Kaiser s pokročilým náhonem na přední kola a konvenčnější Frazer se zadním náhonem. Do konce čtyřicátých let měl Kaiser-Frazer na americkém trhu poměrně slušný úspěch, protože velká trojka nebyla schopna nabídnout nic lepšího než modely s předválečným designem. Když ale v roce 1949 přišla konkurence s moderními modely, došlo k obratu a odbyt začal upadat, a pragmatičtější Frazer opustil v roce 1951 firmu. V tomtéž roce Kaiser spustil výrobu menšího dvoudveřového modelu Henry J poháněného motory Willys.

Vzhledem k tomu, že se firma potácela v neustálých finančních potížích, chtěl Kaiser vyrábět sportovní model namířený proti Chevrolet Corvette, od něhož si hodně sliboval. Jeho návrhem pověřil Howarda Darrina, který vzal jako základ model Henry J a připravil nízký model s elegantní nadčasovou laminátovou karosérií a neobvyklými zasunovacími dveřmi.

Bohužel, vůz se nepovedl tak úplně a přední partie, jemně řečeno, dojem z elegantního bočního profilu naprosto zabila. Laminátová karosérie navíc ráda praskala a zasunovací dveře, překvapivě, nešly zasouvat. Nepříliš výkonné motory Willys spolu s mimořádně sebevědomou cenou okolo $3700 už jen dokonaly dílo zkázy a Kaiser Darrin se tak s pouhými 435-ti vyrobenými kusy stal absolutním propadákem. Reputaci modelu už nezachránil ani do posledních vozů montovaný přeplňovaný motor Cadillac V8 s výkonem 300k, s nímž Darrin jezdil jako drak.