Největší oblíbenec dona Ferruccia

Miuru, která děkuje za svůj název španělské rase bojových býků, vyvinul Gianpaolo Dallara, jeho asistent Stanzini a vedoucí výzkumného oddělení Bob Wallace. Ferruccio Lamborghini se narodil ve znamení býka a rodový znak Lamborghiniů znázorňuje býka připraveného k boji (s ferrarim).

Prototyp podvozku Miury byl vystaven v roce 1965 na autosalonu v Turíně. Aby se rozchod kol tohoto kupé zachoval co možná nejmenší, byl dvanáctiválcový motor vmontován příčně těsně před zadní nápravu. S vývojem karoserie, která byla zhotovována v továrně Bertoneho, začal Giugiaro, avšak když odešel k Ghiovi, dokončil ji Marcello Ghandini.

První sériové vozy se objevily v roce 1965 a disponovaly Webberovým vícenásobným karburátorem. Kvůli nezvyklému uložení motoru, způsoboval tento druh karburátoru, který byl vlastně montován pro motory jejichž vačkový hřídel probíhal paralelně s podélnou osou vozidla při plném zabrzdění dočasné chybění paliva. Díky velmi robustnímu podvozku, který se poněkud podobal Fordu GT 40, dokázal Miura okamžitě, že sedí na silnici výborně.

V roce 1968, když Dallara odešel k De Tomasovi, převzal zodpovědnost za vývoj Stanzini. V roce 1970 dokončil vývoj Miury S, která ujela kilometr s pevným startem za 24,4 sekundy. Díky svým 272 kW mohla dosáhnout rychlosti až 282 km/h. Další vývoj tím však ještě nebyl ukončen. Bob Wallace navrhl Jotu, jakýsi druh Super Miury s výkonem 323,5 kW, jehož se vyrobilo pouze 9 kusů. Veškeré zkušenosti získané při vývoji Joty byly přeneseny na Miuru SV (Super Veloce=superrychlý), která byla v roce 1971 představena v Ženevě. SV disponovala novým propojením olejové vany se skříní převodu nápravy, které proti předcházejícím modelům oddělovalo motorový olej od oleje jednotky rozvodovka/diferenciál. Kromě toho vyvinul motor Miury SV ve svém sportovním provedení výkon 283 kW, což odpovídalo maximální rychlosti 289 km/h. Odhaduje se, že celkem bylo vyrobeno asi 800 kusů Miury.

Typická situace u italských čerpacích stanic - zatímco muž ještě v klidu dopíjí své Segafreddo - Zanetti v nedalekém bistru, manželka již pucuje oba rodiné vozy (svým Fiatem Topolino už vyrazila o něco dříve..)

A na závěr starý známý padre Ferrucio ("Kde to má závěs na vyorávač brambor?")