Klasický seladon ze Stuttgartu.

V roce 1963 nová řada SL začala pomalu, ale jasně dávat najevo, že vynikající 190 SL přece jen začíná stárnout.

V hantýrce Mercedesu se objevilo tajemné označení W113 a začalo se vyvíjet z původní řady 230 SL. Nejprve to byl 250 SL, pak přišel 280 SL s již značně silnějším šestiválcem a propracovanějšími detaily konstrukce než dřívější 190. Nejpozoruhodnější asi je, jak moderně vůz vypadal. U tak čistých nepřeplácaných linií se ani nechce věřit, že pochází už z roku 1963. Pod nadčasově elegantním plechem se skrývala konstrukce podobná dřívějším limuzínám Fintail, s nimiž sdílela i pro sportovní vozy velmi neobvyklé kuličkové řízení.

I když byl SL často přezdíván sporťákem pro bačkory, je určitě něčím víc, než jen dvousedadlovým městským vozem, tvářícím se jako limuzína. Vývojáři Mercedesu dobře věděli, že většinu jejich zákazníků kompromisy nezajímají, takž problémy jako nedořešené střechy, neúčinná dveřní těsnění či nedobře znějící motor nebyly ničím, co by průměrný majitel mercedesu očekával od této věhlasné značky. A právě proto je SL tak významným vozem. Podobně jako Alfa Giulietta spider ve své době, i on stanovil nové standardy, podle kterých nemusely všechny vozy bez střechy být sužovány mokrem, průvanem a nepohodlím.

Je to ale především vzhled, co tento model nejvíc odlišuje od jiných vozů. Takzvaná "pagodovitá" střecha byla totiž na okrajích vyšší než uprostřed, jejím tvůrcem byl Francouz Paul Bracq. Ačkoli Pagoda nebyla vyloženým supersportem, s přepečlivým designem je to krásně stavěný vůz, který při každé jízdě vyvolával v majiteli příjemný pocit uspokojení.

Cabrio

Kupé

Setkání generací

Pagoda našla své uplatnění i ve sportu..