Legendární závodní Mercedes

Mercedes 300SLR byl jedním z nejúspěšnějších závodních vozů v historii. Vycházel z vozu Formule 1 - W196 z roku 1954, u něhož byl původní motor o obsahu 2,5l s výkonem 290k při 8600 ot/min zvětšen na 3l, čímž vzrostl výkon na 310k a snížily se otáčky nutné pro jeho dosažení na 7400 ot/min. Jako palivo se používala směs 65% vysokooktanového benzínu a 35% benzolu. Karoserie byla stejně jako u W 196 R vyrobena z hořčíku, který je tužší a lehčí než hliník. Maximální rychlost mohla přesáhnout 300 km/h a závisela na použité převodovce, která se měnila závod od závodu. Podle tehdejších předpisů vůz obvykle startoval na závodech se 167 litry paliva a 35 litry oleje.

Poprvé byl v závodech nasazen v argentinské etapě F1 v roce 1955, kde s ním po tříhodinové bitvě Juan Manuel Fangio prolétl cílem na první pozici. V témže roce s ním nasbíral nejvíce bodů a zvítězil v celém šampionátu F1, před stájovým kolegou Stirlingem Mossem, jemuž chybělo trochu potřebného štěstí nejen v této, ale i v následujících třech sezónách, kdy pokaždé skončil na druhém místě.

Stirling Moss vytvořil s otevřeným Mercedesem 300 SLR s číslem 722 roku 1955 v závodě Mille Miglia rekord na poválečné trati, který nebyl nikdy pokořen. Moss se svým navigátorem Dennisem Jenkinsonem vyhráli náročný a nebezpečný závod v čase 10 hodin, 7 minut a 48 sekund s průměrnou rychlostí 157 km/h - což bylo o téměř 16 km/h více, než předchozí rekord. Tento nepokořený vůz je vystaven v muzeu Mercedesu ve Stutgartu.

Tehdejší šéf vývoje a testování závodních vozů u Mercedesu Rudolf Uhlenhaut navrhl také nádhernou uzavřenou silniční verzi ovlivněnou vzhledem modelu 300SL, schopnou dosáhnout rychlosti 290 km/h. Bohužel zůstalo pouze u prototypu.

Jenkinson a Moss před závodem Mille Miglia 1955

Moss a Jenkinson v Mille Miglia 1955.

Vousatý Jenkinson a očouzený Strirling Moss po závodě.