americký muscle car, který zemřel na ropnou krizi

V roce 1967 zaplatila automobilka Plymouth filmovému studiu Warner Brothers 50.000 dolarů za právo použít podobu a jméno jedné z jejich postaviček na novém modelu sportovního vozu. Šlo o modrou zemní kukačku jménem Roadrunner, která neustále prchá coloradskou pouští před jistým kojotem jménem Wille E. Coyote a nikdy se nenechá chytit.

V rámci automobilky byl Road Runner součástí modelové řady, která začínala modelem Belvedere, pokračovala o něco luxusnějším Satellite, který již měl v nabídce i nejvýkonnější motory včetně Hemi a končila modelem GTX – luxusnější obdobou Road Runneru, uvedenou na trh již v roce 1967. Všechny tyto modely využívaly totožnou karoserii a lišily se pouze úrovní výbavy. Nejzásadnějším rozdílem mezi GTX a Road Runnerem byl základní motor – zatímco Road Runner používal upravenou 383, GTX byl standardně vybaven motorem 440. Všechny ostatní výkonnostní úpravy, stejně jako příplatkové motory (nejdříve pouze Hemi, později i 440+6), byly u obou modelů stejné.

Nejpozoruhodnější věcí na těchto automobilech není to, že někdo dokázal již před 35 lety postavit bestii, schopnou urazit čtvrt míle za třináct sekund a porazit i velkou část dnešních sportovních vozů. K zamyšlení nad tou dobou nutí jiná věc – to, že bylo tehdy možné postavit automobil naprosto bez výbavy, pouze s obrovským motorem, jehož jediným účelem bylo dojet k dalším semaforům dřív než kolega ve vedlejším pruhu. Že bylo možné tento model pojmenovat po komiksové postavičce, vybavit směšně pípající houkačkou a následně této šílené hračky pro přerostlé kluky prodat 170 tisíc kusů za tři roky.

převzato a kráceno z www.tunning.cz

model Superbird s extrémním křídlem

model 1970

dobová reklama