Ďábelský skrček s motorem uprostřed

Renault 5 Turbo není dobré změňovat s obyčejným modelem 5, jehož výroba začala už v roce 1972. R5 Turbo byl určen pro závodění a vzhledem k tomu, že bylo kvůli homologaci pro skupinu 4 nutno vyrobit a prodat minimálně 400 vozů, začalo se s přípravou silniční verze.

R5 Turbo, který byl poprvé představen v roce 1978 a do výroby se dostal o dva roky později, sice výchozí model vzdáleně připomíná, ale po bližším průzkumu zjistíme, že společných rysů mnoho nezůstalo. Motor se přestěhoval zpod přední kapoty na místo zadních sedadel před zadní nápravu. Převodovka umístěná za motorem navazovala přímo na rozvodovku zadní poháněné nápravy. Kromě motoru se v interiéru vozu ocitnul ještě ochranný rám, který se staral o bezpečnost posádky. Zadní kola měla oproti výchozímu modelu značně rozšířený rozchod, díky čemuž jsou i zadní blatníky poněkud širší než u výchozího modelu a navíc do nich byly zaintegrovány i sací otvory motoru. Rezerva a část chlazení našla své místo prozměnu pod přední kapotou. K dalším modifikacím patřilo zesílené závodní terénní zavěšení, masivní kotoučové brzdy, široké pneumatiky, hliníková kapota a všechny dveře.

Jako pohonná jednotka byl použit agregát o obsahu 1,4l, jež vyladili technici dílen Renault Sport a vybavili jej turbem Garret s mezichladičem stlačeného vzduchu. Výsledkem byl motor s výkonem 160k a točivým momentem 210Nm. Pro závodní účely jej technici dokázali vyladit na 180, 210 a u typu Maxi 5 Turbo až na zcela šílených 350k. První verze bylo prodáno 1690 ks.

V roce 1983 byla představena inovovaná verze pod názvem Turbo 2. Ta byla mnohem levnější, ale také těžší, neboť používala celoocelovou karosérii. Díky nižší ceně jich však bylo prodáno slušných 3180 ks.

Zadní blatníky jsou oproti standardní R5 opravdu hodně rozšířeny.